Bůh
Bůh nebo božstvo je mocná nadpřirozená a duchovní bytost, která je předmětem náboženské víry a úcty. V monoteistických náboženstvích je Bůh stvořitelem vesmíru.
Obsah |
[editovat] Etymologie
Původ pojmu naznačuje etymologie, slovo bog (bůh) se vyskytuje ve všech slovanských jazycích a odvozuje se od staroindického bhaga, "udílející, dávající". Od kořene bůh (bog) se pak odvozuje přídavné jméno bohatý (tj. podobný bohu), které ovšem ve staré slovanštině neznamenalo "majetný", nýbrž "štědrý". Téhož původu je i slovo zboží, staročeské sbožie.[1] Podobný vztah je i v latině: deus (bůh) se odvozuje od jiného sanskrtského kořene div-, dyu-, "zářit", ale odvozuje se od něho opět dives, divitiae (bohatství).[2]
[editovat] Náboženství
- Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství.
Pojetí Boha či bohů se liší v jednotlivých náboženstvích. V monoteistických náboženstvích (například v židovství, křesťanství a islámu) je Bůh nejvyšší bytost tato náboženství Boha chápou jako stvořitele světa a jediného vládce života. V panteismu je rovněž jeden Bůh, ten však není vesmíru nadřazen, nýbrž je s ním ztotožňován. Dualistické náboženské systémy hlásají dvě rovnocenná navzájem se doplňující božstva reprezentující dva protikladné principy. V polyteistických náboženstvích existuje bohů více a vztahují se k různým oblastem života (bohové/bohyně války, moře, lásky apod.). Jim pak obvykle vládne bůh nejvyšší (např. v řecké mytologii Zeus).
[editovat] Filosofie
V dějinách myšlení nalezneme nejrůznější, často vzájemně neslučitelné, názory na Boha a bohy.
Jednou možnou pozicí je filozofický teismus. Podle něho je Bůh nejvyšší bytostí, která je příčinou všeho, co existuje. Bůh má atributy spojené jednak s existencí (nekonečnost, nehybnost a dokonalost) a jednak s vůlí (všemohoucnost, vševědoucnost, moudrost, spravedlnost, dobrota). V polyteismu může mít tuto funkci nejvyšší bůh nebo může být mezi bohy rozdělena.
Slabší verzí filozofického přitakání boží existenci je deismus. Bůh je chápán především jako odpověď na nejzákladnější otázku – proč vůbec existuje svět? Podle deistů Bůh jako První hybatel svět vytvořil, ale již do jeho vývoje nezasahuje. Odlišným filozofickým postojem k otázce boží existence je agnosticismus. Ten má za to, že existence či neexistence Boha či bohů je neprokazatelná a zároveň i nevyvratitelná. V této otázce tedy my lidé nemůžeme mít nikdy dostatečnou jistotu.
A konečně na opačném pólu se nachází filozofický ateismus tvrdící, že žádný bůh neexistuje. Filozofický ateismus považuje bohy za lidský vynález, jehož reálný základ může být například v psychologickém mechanismu projekce (Ludwig Feuerbach, Sigmund Freud) anebo v přání vládnoucích vrstev udržet ovládané na uzdě nadpřirozeným „strašákem“ (Karl Marx).
Existují však i náboženské systémy, které existenci bohů nepřipouštějí nebo se jí nezabývají; příkladem zde může být théravádový buddhismus. Gautama Buddha totiž tvrdí, že všechny fenomény (a takovým je i bůh)
- ani "existují",
- ani "neexistují",
- ani "existují či neexistují"
- ani "existují ani neexistují",[3]
neboli o existenci čehokoliv není možné cokoliv říci.
[editovat] Argumenty pro existenci Boha
Filozofické argumenty (tzv. důkazy) pro boží existenci byly jako součást přirozené teologie a teodiceje vytvořeny scholastickými filozofy, přičemž hlavní vklad přinesli Anselm z Canterbury a Tomáš Akvinský.
- Ontologický důkaz tvrdí, že Bůh existuje nutně či samotnou definicí boha, tj. boží existence je přímým důsledkem vlastností boží přirozenosti.
- Kosmologický důkaz říká, že existence vesmíru je kontingentní skutečností závislou na existenci Boha.
- Teleologický důkaz tvrdí, že struktura a různé vlastnosti vesmíru, např. pozorovaná vysoká míra jeho komplexity závisející na přesném nastavení fyzikálních konstant, vyžaduje Boha, který vesmír takto navrhl či zamýšlel.
- Mravní důkaz zakládá boží existenci na prosté existenci konceptu dobra a zla.
Další argumenty pro existenci Boha, již nepocházející ze scholastické tradice a nemající charakter filozofického důkazu, jsou argument zkušeností (= Bůh existuje, protože jsem pocítil jeho působení na vlastní kůži) a tzv. Pascalova sázka (viz Blaise Pascal), podle níž je životní strategie orientovaná na Boha výhodnější, jelikož věřící získá víc než ateista, pokud měl pravdu a Bůh opravdu existuje, a ztratí stejně tolik jako ateista, pokud žádný Bůh není.
[editovat] Jména Boha / bohů
Z hlediska poznání náboženství je důležitý i způsob, jak se bůh označuje. Jméno obsahuje důležitou informaci o tom, jak jeho uživatelé chápou či chápali pojmenovaný předmět. Mnohé národy připisují a připisovaly jménu magickou moc. Nejdůležitější ze všech jmen bylo jméno jejich B(b)oha.[zdroj?]
- יהוה JHVH (doslovně „Jsem, který jsem“), vyslovováno jako „Jahve“, respektive latinizovanou formou „Jehova“. Do češtiny je toto hebrejské jméno tradičně převáděno pod staroslovanským titulem Hospodin (staročesky "Pán" + "Odin" - severský bůh – etymologie však není zcela jistá ). Toto Boží jméno Židé vůbec nevyslovují, ale používají zástupná označení, jako například אדני, adonáj („pán“) či שם, šem („jméno“). Užití této formy Božího jména v Pentateuchu (Tóře) je typické pro jahvistický pramen (viz Teorie vzniku Pentateuchu).[zdroj?]
- אלהים Elohím (doslovně „Ti, jenž přišli z nebe“), hebrejsky „Bůh“.[zdroj?] Jde o plurálovou formu slova אל, bůh, plurál majestaticus, který lze přeložit správně jak „Bůh“, tak i „bohové“.[zdroj?] Toto pojmenování Boha pochází ze starosemitského slova ul („cíl“).[zdroj?] Užití této formy Božího jména v Pentateuchu je typické pro elohistický pramen (viz Teorie vzniku Pentateuchu).
- الله
Alláh, arabsky „Bůh“. Odvozeno z hebrejského elohím.[zdroj?] Jméno Alláh není v arabštině typické pouze pro islám, nýbrž je obecným pojmenováním Boha, jehož užívají též např. arabští křesťané.
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
[editovat] Reference
- ↑ V. Machek, Etymologický slovník. Praha: NČSAV 1971. Heslo Bůh, str. 75.
- ↑ Lewis - Short, Latin dictionary, heslo deus.
- ↑ 'Sútry moudrosti ' jsou komentářem Prajñāpāramitā Sútry.
[editovat] Literatura
- Th. de Boer, Bůh filosofů a Bůh Pascalův: na pomezí filosofie a theologie. Benešov: Eman, 2003 - 213 s. ISBN 80-86211-23-1
- E. Gilson, Bůh a filosofie. Praha: ISE, 1994 - 77 s. ISBN 80-85241-65-X
- R. Chlup (vyd.), Bůh a bohové: pojetí božství v náboženských tradicích světa. Praha: DharmaGaia, 2004 - 195 s. ISBN 80-86685-42-X
- Ottův slovník naučný, heslo Bůh. Sv. 4, str. 862
- W. Gross - J. Kuschel, Bůh a zlo. Praha: Vyšehrad, 2005 - 212 s. ISBN 80-7021-710-3
- Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Gott. Sv. 3, sl. 183nn
- K. Skalický, Po stopách neznámého Boha. Svitavy: Trinitas 1999 ISBN 80-901626-4-9
[editovat] Externí odkazy
- (anglicky) Stanford encyclopedia of philosophy, heslo God and other necessary beings
- (anglicky) Catholic encyclopedia, heslo God
